Když opora není totéž co pevná zem...

16. listopadu 2009 v 12:52 |  °°ČLÁNKY°°
SBénka povinně přečíst a okomentovat :)


Je to, jako když fouká přesilný vítr a i když nepadáte na zem, nekoulíte se pod jeho silou bezúčelně po světě, stejně vám ubírá energii a--pocit bezpečí. Neustále se něco děje, hučí vám to v uších a v hlavě a navíc si přijdete nepřitažliví, protože ten hnusný vítr na vás všechno krásné pocuchal.

Tekhle nějak to je, když Romča strádá. Nebo brečí. Nebo jí chybí pocit bezpečí.

Znáte to každý. Zná to každý, který si myslí, že zná svoje pocity. Myslí si, že je zná, ale přitom je dusí v sobě.

Je potřeba se otevřít. To ale neznamená ulehnout do trávy a nechat na sebe posedat motýly.

Dnešní svět je plný negace, víte? A ta negace přežívá ve mě. V tobě. I v pánovi, co venku venčí ps.

Uvolnit se znamená ze sebe všechno dostat. Ale pokud by se to stalo nárazově, mohlo by to zbourat barák.
Nebyl by to krásný pocit?

Kalíšek negace by byl zase na chvilku prázný. Možná by se našly léky na bolístky, možná by se bylo konečně čeho chytit. Kalíšek by byl prázdný a mohly by se do něj vejít i hezké věci.

Například láska. Láska by měla být ve všech našich slovech, myšlenkách a činech. Ale není tam, protože je kalíšek plný.

Je čas, aby se Romča uvolnila. Svět se točí, proč bych to nemohla roztočit i já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama